Bohatství venkova aneb lidé, jde to i jinak

19.1. 2019petr@svobodny-domov.cz 0 Komentářů

Předali jsme své štěstí a svojí svobodu do rukou materiálna.

Pro lidi byl a většinou stále ještě je známkou pokroku, štěstí a bohatství vzor „městského moderního“ života. Stavba velkého rodinného domu známého ze satelitní zástavby či z katalogů. Nejlépe 5+1 s garáží, bazénem, betonovým plotem, anglickým trávníkem a okrasnými keříčky.

Bohužel i lidé na vesnicích si berou hypotéky a stavějí si na malých pozemcích velké domy tak, jak to dělají lidé ve městech. Ovšem toto je vzor, který jednoduše nefunguje a opravdové bohatství nám utíká mezi prsty, aniž bychom si ho uvědomili.

Foto: „Moderní RD“ – konvenční stávající zástavba venkova

Z malebných vesniček se stávají malá satelitní městečka. Žel často za cenu ztráty duše. Tzv. genius loci „duch místa“. Obce ztrácejí své kouzlo i hodnotu. Ničíme si takto opravdové bohatství. Ti z nás, kteří nevydělávají miliony, ztrácejí i sami sebe. Žijeme ve stresu pod tlakem hypoték. Odevzdáváme velký kus svého života práci, abychom mohli splácet své velké domy.

V popředí styl „nové venkovské“ zástavby způsobený změnou životního stylu i územním plánováním.

Neuvědomujeme si, že vilová a satelitní zástavba, tak jak ji známe z měst, není známkou skutečného štěstí a bohatství. Ale hlavně zapomínáme, že je spojena s odlišným životním stylem. A onen životní styl to je dle mého názoru přesně pravý opak toho, co lidi ve skutečnosti k venkovu přitahuje.

„Genius Loci“

Je to duch místa, atmosféra, kterou konkrétní obec nebo místo na lidi působí. Je cenným magnetem a hodnotou každé obce. Citlivý přístup a duch místa by měl být nadřazen osobním zájmům. Žel za poslední půl století se napáchaly nejen na venkově, ale i na nově zastavěných přírodních scenériích obrovské škody. A to ať už se jedná o způsoby husté zástavby, nebo vnější výraz a tvary nově stavěných domů. Některé domy nejenže nezapadají do původní staré zástavby, ale pohrdají tradicí a ničí zmíněný „Genius Loci“. Přičemž většina z nás tak činí nevědomě a svým způsobem necitlivě devastujeme krásu a bohatství obce, která nás mnohdy na ono místo přilákala. Žel svůj „moderní životní styl“ si neseme sebou.

Zrekonstruované stavení s krásnou bujnou zahradou.

Pokud lidé mluví o krásné vesnici, pak se většinou jedná o malebné romantické vesničky, tradiční venkovská stavení s krásnými zahradami, kvetoucími sady, obklopenými neporušenou přírodou.

Jednoduše řečeno na venkov patří jiný životní styl, rozvolněná zástavba, větší pozemky pro drobné hospodaření (samozásobení) doplněné o venkovská stavení. Nikoli o obrovské honosné vily na malých pozemcích, známé z městských satelitů, kdy lidé odjíždí svými automobily na celý den za prací do měst. Kde za tvrdě vydřené peníze, nakupují často nekvalitní věci nutné k přežití.

I když zde je třeba říci, že pokud by si lidé vytvořili na svém pozemku nádhernou zahradu, vysázeli stromy, sad, jednoduše kus přírody v rozvolněné zástavbě, nebude v zásadě tolik záležet na tom, jaký dům si postaví.

Zpřetrhali jsme vazby po našich předcích, kteří budovali svoje domovy a s vděčností se dotýkali půdy. Tvořili své „statky“, sázeli rodové stromy , zakládali zahrady, sady, jenž jím byly obživou i domovem.

Tento životní styl jsme vyměnili za práci v továrnách a kancelářích a honbou za penězi. Máme velké domy, televizory, chytré telefony, auta, ale stále nám štěstí a spokojenost uniká mezi prsty. Díky bohu je čím dál více lidí, kteří si toto uvědomují a postupně se vracejí. Jako lidstvo máme nyní spoustu nových možností, inovací, techniky, kterou můžeme využít k budování svých Svobodných Domovů a zahrad. Takové možnosti jako my, naši předkové neměli. Není pravdou, že na 1 ha velkém pozemku se člověk udře, nebyla to pravda tehdy, a není to pravda ani dnes. Naši předkové neměli k dispozici takové možnosti, jako máme my. O permakultuře a nejrůznějších jiných principech, které se po celém světě různě vyvinuli, neměli ani ponětí. I když každý z nich tím, že na pozemku žili a pozorovali ho určitě sami vymysleli spoustu přínosných zlepšení, které mohou být i pro nás inspirací. Jenže v přírodě, než se všechno ukáže jak funguje, trvá dlouho. Proto je úžasné, že třeba díky internetu, můžeme dnes tyto zkušenosti sdílet.

Můžeme vhodně využít i techniky, která nám na začátku usnadní práci vše založit a urychlit. Alespoň konečně tato technika přestane škodit a pomůže smysluplně přírodě.

Údržba i výsadby větších pozemků je zcela odlišná od malých městských zahrádek.
Živý plot můžete na velkém pozemku nechat přirozeně růst. Může během roku hýřit barvami, vonět, plodit, chránit. K tomu, aby se plot nerozrůstal moc do okolí stačí, když 2x za rok posečete okolo trávu. Nemusíte se mordovat s tím ho budete neustále udržovat v nepřirozeném hranatém tvaru. Pak už to je boj. My máme, ale na vybranou, můžeme s přírodou bojovat, nebo se ji budeme snažit pochopit a využít.

Trávu posečete 2x, 3x za rok, nejezdíte každý víkend po zahrádce se sekačkou a nedloubáte z trávníku sedmikrásky a pampelišky. Naopak vším záměrem je mít pestrobarevnou rozkvetlou louku. Plnou květin, bylin, které voní, vábí včely, ostatní hmyz a živočichy a poskytují jím úkryt i potravu. Byliny poslouží u utužení našeho zdraví. Včely nám opylí ovocné stromy a dají nám med. Kdežto anglický trávník bez květů a tůje, jako by stvořil zahradní trh pro náš životní styl a malé městské zahrádky, aby nám mohl prodávat hubiče plevelů, hojení, kultivátory, řvoucí a smrdící fukary na listí a jiné „nezbytnosti“.
Na pampelišky, nebo kopřivy můžeme koukat stále jako na plevel, nebo si zjistíme jejich význam pro člověka a přírodu. Pampelišku i kopřivu lze velmi dobře využít jako součást potravy, která dodává člověku spoustu prospěšných látek a minerálů, které nám dnes tolik chybí. Mladé jsou dobře využitelné do salátů, nebo jako špenát. Obě byliny mají široké spektrum léčebných vlastností. Vytahují z půdy z větších hloubek spoustu prvků, které následně využívají další rostliny. Jsou jedny z největších dynamických akumulátorů živin v půdě. Máte-li na pozemku místa, kde máte kopřivy a pampelišky buďte vděční a naopak si je můžete na vhodných místech záměrně pěstovat. Jde skutečně pouze o pochopení přírody a úhel pohledu. A tak je to se vším.

Člověk může budovat Svobodné Domovy a u každé rostlinky a stromu, bude poznávat a využívat jejich předurčení a vlastnosti ku prospěchu všech a k nastavení rovnováhy.
To, že rostliny reagují na různé druhy energie je vědecky prokázané. Stejně tak reagují na pozornost a lásku člověka. Podle Anastasie z knih od Vladimíra Megreho na člověka reaguje celý pozemek a vše živé. Každá rostlina, strom se pak snaží brát ze slunce, vody a ze země vše potřebné a ukládat ve svém těle a plodech pro svého člověka. Můžeme tomu věřit a nemusíme. Já sám tomu věřím. Ale na tom nezáleží. I kdyby ne, je mi jasné, že čistě a ekologicky s láskou vypěstované plodiny z úrodné půdy, jsou pro člověka neporovnatelně přínosnější, než ty, které vyrostou v umělých podmínkách pouze za účelem zisku, které kupujeme v marketech.

Jsem přesvědčen, že každá obec, která si udrží, nebo obnoví svojí tradiční tvář a vytvoří si jasnou vizi rozvoje do budoucna, v souladu s podstatou venkova, v souladu s tradicí a ve spojení s přírodou, bude prosperovat a stane se vyhledávanou lokalitou nejen pro turisty.

Občané naleznou ztracené kořeny a získají potenciál ke spokojenému, zdravému a bohatému životu. Vše je nutné samozřejmě podpořit i sounáležitostí občanů, aktivním životem a sdílením společné vize.

Lze to změnit!

Nikoli peníze, ale příroda je skutečná hodnota. Míra úsilí a práce na pozemku závisí hlavně na našem přístupu, moudrosti, pochopení a využití přírodních zákonitostí, které mohou pracovat za nás.

Za peníze si mohu koupit třeba rajče. Rajče sním a druhý den nemám rajče ani peníze. Stávám se závislý na penězích, na jejich vydělávání. Směňuji část své vnější svobody, svůj čas za peníze. Mohu si také z rajčátka vzít semena a z nich si vypěstovat vlastní sazeničku, sklidit plody a z plodů vzít semena na příští rok. Tomu říkám moudrá investice do budoucnosti! Investice do vlastní svobody a zdraví.

Ovšem k tomu, abychom toto rozhodnutí mohli učinit, potřebujeme mít svojí půdu, svůj prostor na Zemi, o který budeme s láskou pečovat.

Přirozeným životním prostorem člověka není dům, ale přírodní prostředí. Pozemek, jehož je dům jen částečkou. Každý člověk, nebo rodina, potřebuje pro svůj život vyvážený životní prostor. Nejlépe takový, který bude podporovat svobodný a láskyplný život. Což znamená, že bychom měli vytvářet s tímto záměrem vhodné prostředí.

Jsem si vědom, že dnes není snadné ani na vesnici získat 1 ha velký pozemek za rozumné peníze, na kterém navíc lze stavět. Často je to dokonce nemožné. Ptáte se proč 1 ha? Na malém pozemku se člověk stává pouze konzumentem, spotřebitelem.

Pozemek o velkosti 1 ha až 1,5 ha je ideální velikost pozemku, na kterém lze vytvořit soběstačnou, sebeobnovující zahradu. Zahradu, jako živý organismus, který poskytne svému člověku zdravé a svobodné prostředí pro život.

Ovšem úřední aparát, územní plánování, směřování obcí, cenová politika, daňová politika, stavební zákon, vyhlášky atd. nevytváří pro tento záměr vhodné prostředí.

Na druhou stranu se také ptejme, jak bychom mohli mít jiné zákony? Desetiletí jsme podporovali přesně opačný směr „zotročování“, který nám byl předkládán. V konečném důsledku je jedno zdali to bylo vědomě či nevědomě.

Chceme-li se osvobodit, potřebujeme mít nejprve vlastní vizi o směřování naší budoucnosti. Poté je třeba, aby od nás, od lidí, vznikal tlak, aby byla „poptávka“, aby naše hlasy, naše energie, naše peníze plynuly novým směrem a podporovaly vize, které nás povedou ke skutečné svobodě a lásce.

Pokud má vzniknout tlak, je třeba, aby lidé měli směr a touhu po změně. V tomto ohledu vykonává současný stav věcí a způsob moderního života dobrou službu.

Kde je pravda

V dlouhodobém horizontu se venkov vylidňuje, lidé odcházejí do měst za prací a penězi. Ale jakmile přijde pátek, všechna velká města se na víkend vylidňují. Je ironií, že lidé z měst si kupují staré chalupy, sady, pozemky a dělají si na nich své rekreační domy. Jsou to lidé, kteří možná mají peníze, možná podnikají, mohli si dovolit koupit dům ve městě, ale přesto každý pátek „utíkají“ z měst do okolí, do přírody, na své chalupy, které zvelebují. A to je dobře! Věřím, že nám, lidem z vesnice, tím hodně ukazují.

Zkusme si sami odpovědět: Kde jim je dobře? Čeho si váží? Je opravdu městský život vzor, který máme následovat?

Všimněte si, jak krásné jsou chalupy chatařů a jejich pozemky. Dávají do zvelebení kus sebe. Dělají to s láskou. Často je to hodně cítit. Oni znají druhou stranu mince a dokáží ocenit to, co si my, lidé z vesnice, často ještě neuvědomujeme. Jsme „zatím“ ještě přírodou obklopeni, ale zároveň děláme všechno možné proto, abychom ji v obcích zničili a postupně vytlačovali. Jedni si stěžují, že jim od sousedů padá listí do žlabů, druhým stromy stíní, třetí se bojí, že jim strom spadne na jejich nový dům. Naše hodnoty se pokřivily a začali jsme upřednostňovat mrtvé domy, majetek a skrytě a draze vykoupený „komfort“.

„Starý venkovský dům“

Opravdové bohatství

Věřím, že obce a vesnice, které si podrží nebo znovu obnoví svého ducha, naleznou své ztracené bohatství. To je něco, v čem vidím velký potenciál pro lidi žijící na venkově. Přestaňme prosím ničit svojí přírodu, tradice, ale začněme je vědomě budovat, obnovovat a prohlubovat.

Lidé z měst, nebo turisté pak budou jezdit odpočívat k nám, budou nám přivážet svoje peníze, budou kupovat naše čisté produkty (plody a výrobky), využívat naše služby, naše ubytování. Budou to u nás milovat. A jednou se třeba stanou našimi sousedy, pokud jim bude vyhovovat náš způsob života a naše hodnoty.

Jsem přesvědčen, že vývoj není nekonečný růst a rozpínání, ale zdokonalování. Určitě pro nás nebude prospěšné, aby se postupně z našich měst stávala „světová moderní“ velkoměsta a z našich vesnic města. Za mě je to cesta do propasti.

Máme možnost se podívat po světě a neopakovat chyby druhých, ale také inspirovat se tam, kde to vzali za správný konec. Mluvím o tradičním venkově ve Francii, Skotsku,, v Alpách nebo Itálii… (nikoli paušálně). V Čechách pak třeba obce Hostětín, nebo Stradonice u Nižboru a mnohé další.

Až budeme mít spoustu bohatých, živých obcí se spokojenými a aktivními občany, pamatujme na to, že i turismus musí být v určitých mezích, abychom nepodlehli mamonu a udrželi rovnováhu velkého, ale křehkého ducha místa. Abychom nezapomínali na podstatu vesnického společenství a společné vize.

Poučení si lze vzít např. ze satelitních obcí okolo Prahy, ale i jinde po republice, nebo z hotely zastavených unifikovaných přímořských letovisek, horských center ve světě, ale i u nás. Všude, kde zvítězil mamon, sobectví, moc a oddělenost lidí nad zdravým rozumem, se postupně turismem a touhou ještě více „zbohatnout“ nejen turismus, ale i mnohem větší hodnoty ničí nebo již zničily.

Pokud lidé budou v obcích aktivní a pospolití v rámci jednotné základní vize o rozvoji obce, podle které si nastaví územní plán, neměl by je žádný developer ani politik překvapit.

————————————————————————————————————-

Pro všechny lidi, kteří zatoužili po vlastní půdě, po svobodě a svobodném domově vznikly naše stránky www.svobodny-domov.cz. Na stránkách Vám díky našim ebookům pomůžeme udělat první kroky za vaším snem.

Tento článek byl zveřejněn v červencovém čísle časopisu Nová Regena v roce 2018.